Vyhledat
  • lindamatuska

ANTI-BIAS V ČESKÉ PRAXI

Aktualizace: 9. pro 2019



Nedávno ke mně doputoval tento článek z domácího zpravodajství iDNES.cz a prý „co já na to?“. A já jsem se jen nostalgicky pousmála :)


Článek mě totiž věrně vrátil do roku 2012, kdy jsem se v rámci přípravy na realizaci projektu Fit for Mobility, určeného pro děti z ohrožených rodin a děti jinak znevýhodněné, ocitla v Berlíně. A při svém tamním pobytu jsem se kromě plánování a příprav projektu v Kreisau-Initiative e.V. zúčastnila také několika návštěv institucí realizujících různě zaměřené sociální a pedagogické programy pro děti. Mezi nimi byla i jedna základní škola, která si za cíl kladla odstranění předsudků. Ale vedle těch zjevných, řekla bych až hmatatelných, těch, o kterých všichni víme, se v této škole zaměřovali na předsudky, které v dětech vznikají tak nějak mimoděk. Praktikovali „ANTI-BIAS“, pojem mi v té době naprosto neznámý. U nás tehdy byla trendy tzv. „multikulti“, tedy multikulturní výchova.

Učitelé pracující v této škole nám ukazovali realizaci výuky. Musím přiznat, že jsem možná úplně nedávala pozor, protože jsem byla fascinována didaktickým materiálem, se kterým děti ve škole pracovaly. A tak jsem prohlížela, listovala, skládala a nasávala inspiraci. Taková obyčejnost jako obrázek rodičů čtoucích dětem v posteli pohádky, kdy rodiče jsou rozdílných ras. Ty obrázky dětí různých barev pleti už dnes všichni známe, například od UNICEF. Boj proti rasové diskriminaci je totiž jeden z nejstarších a už tak nějak nejrozšířenějších.





(ten původní obrázek už nemám, tak jsem si půjčila ze stránek whitesugarbrownsugar.com, kterým fandím)


Co mě ale překvapilo a dodnes si to v každém shopping centru nebo v kině připomínám, byla naprostá běžnost jako symbol přebalovacího koutku. Je na něm maminka, miminko a všichni víme, že se tam přebaluje, že? A nikomu z nás na tom nepřijde nic zvláštního. Než uvidíte to, co já a řeknete si: „no dyť jo!“ :)




A to už tehdy v roce 2012 taková samozřejmost nebyla…



Těch vzpomínek na Berlín je mnoho. Musím říct, že setkání s německými studenty a dospívajícími zapojenými do tohoto projektu, ale také projekty další, které jsem tam měla možnost poznat, pro mě bylo jednou z největších inspirací v mém dosavadním profesním životě. V mnohém nasměrovalo moje vnímání procesu vzdělávání, jeho poslání a cílů.


A abych se vrátila k té původní otázce „co já na to?“. Já tomu nadšeně tleskám. A opravdu považuji za prospěšné, aby taková věc, jakou jsou panenky různé barvy pleti, byla uvedena v metodickém materiálu Ministerstvo práce a sociálních věcí. Protože už jen z přijetí tohoto článku a z diskuze, kterou vyvolal, je znát, že to u nás zatím stále „normální“ a „běžné“ není a je třeba s tou situací pracovat.


Je to vlastně taková parafráze na Komenského: „odstraňme nevědomost, odstraníme nedorozumění“.



(Tímto článkem chci poslat mnoho pozdravů všem, kteří se mnou v roce 2012 projekt Fit for Mobility absolvovali. Mnoho z vás se mnou zůstalo v kontaktu. Jste mi velkou inspirací a moc vám fandím! Jana Štefková Lada Chromelová Kuba Štefek Martin Dietrich Lucie Rydlová Veronika Kremlová Dmytro Say Miguel Felipe Rosinho Marta Anna Sokołowska-Mróz Joanna Szaflik Anne Liese - miss you guys, but stil keep an eye on you! ♡ )

8 zobrazení

© 2019 by Linda Matuška. www.lindamatuska.cz